Smrtící kráska: Muchomůrka zelená – postrach českých lesů

Popis muchomůrky zelené

Muchomůrka zelená patří k těm nejvíc nebezpečným houbám, co v přírodě můžeme potkat. Když ji sníte, první problémy se objeví někdy mezi šesti a čtyřiadvaceti hodinami. To začnete strašně zvracet a dostanete průjem tak silný, že vám hrozí dehydratace. Jedy v téhle houbě napadají játra a bez rychlé pomoci doktorů to může dopadnout fakt špatně. Poznáte ji podle klobouku velkého asi jako dlaň až dvě, většinou je zelený, ale klidně může být i bílý, žlutavý nebo takový hnědozelený. Pod kloboukem má spoustu bílých lupenů naskládaných těsně vedle sebe. Noha je dlouhá, bílá s takovým zajímavým zeleným žíháním, nahoře má prsten a dole takovou pochvu. Dost lidí si ji plete třeba s žampiony, holubinkami nebo bedlami. Proto je fakt důležité sbírat jenom houby, který opravdu dobře známe.

Výskyt a rozšíření

Zelená muchomůrka je považována za jednu z nejjedovatějších hub, co můžeme v našich lesích potkat. Nejčastěji ji najdeme v listnatých a smíšených lesích, kde se jí obzvlášť daří. U nás se s ní setkáváme hlavně od června do října, kdy vyrůstá pod duby, buky nebo habry. S těmito stromy má totiž zvláštní vztah - jejich kořeny jí poskytují živiny a ona jim na oplátku pomáhá získávat vodu a minerály. Tahle houba má ráda spíš teplejší místa a půdu, která není příliš zásaditá. I když ji běžně nacházíme v nižších polohách, v poslední době se objevuje i výš v horách, což nejspíš souvisí s oteplováním. Pozor na ni - obsahuje smrtelně nebezpečné jedy a bez rychlé pomoci doktora může být otrava touhle houbou fatální.

Toxiny a jejich účinky

Muchomůrka zelená je jedna z našich nejnebezpečnějších hub vůbec. V její dužině se skrývají smrtící jedy, hlavně amanitin a faloidin, které dokážou člověka zabít. Amanitin je součástí skupiny jedů známých jako amatoxiny, které mají podobu malých kruhových molekul. Jakmile se tyto látky dostanou do těla, začnou ničit buňky tím, že jim znemožní tvořit životně důležité bílkoviny. Nejvíc to odnášejí játra a ledviny, protože jsou mimořádně aktivní. Když člověk muchomůrku zelenou sní, začne nejdřív prudce zvracet a mít silné průjmy, rychle se dehydratuje a nakonec mu selžou játra i ledviny. Zákeřné je, že první problémy se projeví až za 6 až 24 hodin, takže než se na otravu přijde, bývá často pozdě. Je třeba mít na paměti, že i malý kousek této houby může způsobit smrt.

Příznaky otravy

Muchomůrka zelená patří mezi nejzákeřnější houby, které u nás rostou. Je záludná hlavně tím, že se otrava projeví až po dlouhé době - někdy i dva dny po snědení. Nejdřív to začne jako klasická střevní potíž - člověku je na zvracení, má průjem a křeče v břiše. K tomu se přidá dehydratace a celková slabost, točí se hlava a bolí svaly. Pak nastane zvláštní moment, kdy se zdá, že už je všechno v pořádku. Jenže to je právě ta chvíle, kdy jed nejvíc útočí na játra a ledviny. Pak už to jde rychle - játra přestanou fungovat, člověk zežloutne, krev se přestane srážet a nakonec upadne do bezvědomí. Bez léčby to končí smrtí. Proto je životně důležité nejíst houby, které bezpečně neznáme, a při sebemenším podezření na otravu okamžitě vyrazit k doktorovi.

Vlastnost	Muchomůrka zelená	Muchomůrka růžovka (jedlá)
Barva klobouku	Zelená, olivově zelená, bělavá	Růžová, masově hnědá
Tvar klobouku	Polokulovitý, později plochý	Polokulovitý, později plochý s prohlubní uprostřed

První pomoc při otravě

Muchomůrka zelená je tichý zabiják mezi houbami a její konzumace může mít fatální následky. Pokud máte podezření na otravu, okamžitě vytočte záchranku na čísle 155 nebo 112! První varovné signály se hlásí většinou až po několika hodinách - začne vám být špatně od žaludku, začnete zvracet, dostanete průjem a křeče do břicha. I když se zpočátku můžete cítit jen lehce přiotráveně, nezkoušejte to přečkat doma. Stav se totiž dokáže nečekaně rychle zhoršit. Nepodceňujte to a raději hned jeďte do nemocnice. Než dorazí sanitka, pijte hodně tekutin proti dehydrataci a schovejte vše, co jste jedli nebo vyzvraceli - doktoři to budou potřebovat na rozbor. Každá minuta se počítá a může rozhodnout o přežití.

Léčba otravy

Muchomůrka zelená patří k těm nejvíc zákeřným houbám, co u nás můžete najít. Když ji sníte, jde doslova o život a musíte okamžitě do nemocnice. To nejhorší je, že první potíže přijdou až za dlouho - někdy i celý den po jídle. To už může být pozdě. Nejdřív vám bude špatně od žaludku, budete zvracet a mít průjem. Pak se to celé nějak uklidní a vypadá to, že je všechno v pořádku. Jenže to je právě ta past - spousta lidí si v tu chvíli řekne, že už nemusí k doktorovi. A to je obrovská chyba, protože pak přijde to nejhorší - začnou vypovídat službu játra a ledviny. V tu chvíli už může jít o život. Doma s tím nic nenaděláte, žádné babské rady tady nepomůžou.

Prevence otravy

Muchomůrka zelená patří k těm vůbec nejjedovatějším houbám, které můžete v našich lesích potkat. Když ji člověk sní, většinou to nedopadne dobře - často to končí smrtí. Proto je strašně důležité být při sběru hub maximálně opatrný. Nikdy nesmíte sbírat houby, o kterých si nejste stoprocentně jistí. U této zákeřné houby si všímejte typických znaků - má nazelenalý klobouk, bílý prstenec na noze a dole u země takzvaný kalich smrti. I když sníte jen malinký kousek, může vás to zabít. V lese se proto chovejte rozumně a když si nejste jistí, radši se zeptejte někoho zkušenějšího. Nikdy neriskujte s houbami, které neznáte, a kdyby se vám po jídle udělalo špatně, okamžitě jeďte k doktorovi.

Muchomůrka zelená, lstivá kráska lesa, skrývá ve svém klobouku smrtící tajemství. Zelená barva, jež v přírodě značí život, se zde mění v symbol zkázy.

František Vlk

Podobné jedlé houby

Muchomůrka zelená patří k těm nejvíc záludným houbám v našich lesích. Není to jen kvůli tomu, že je smrtelně jedovatá, ale taky proto, že se dost podobá některým jedlým druhům. I zkušení houbaři si ji občas spletou třeba s žampionem, holubinkou nebo bedlou. U mladých muchomůrek, které ještě nemají pořádně vyvinutý klobouk, hrozí hlavně záměna s žampiony. Naštěstí je můžeme rozpoznat podle lupenů - muchomůrka je má vždycky čistě bílé, zatímco u žampionů postupně tmavnou do růžova a pak do hněda. Od holubinek ji poznáme podle toho, že má na třeni prsten a když ji rozřízneme, dužnina změní barvu. Bedla zase nemá na spodku třeně pochvu, kterou u muchomůrky zelené vždycky najdeme. Proto je fakt důležité sbírat jenom houby, které opravdu dobře známe. Když si nejsme jistí, radši ať zůstanou v lese.

Mýty a fakta

Málokdo ví, že muchomůrka zelená v sobě skrývá děsivá tajemství. Mezi lidmi kolují různé pověry, které můžou vést k tragédii. Třeba taková představa, že jedovatou houbu poznáte podle odporné chuti - naprostý nesmysl! Pravda je přesně opačná. Muchomůrka zelená chutná vlastně docela dobře, což potvrdili i ti šťastlivci, co její konzumaci vůbec přežili. Další nebezpečný omyl? Že tepelná úprava nebo naložení do octa zbaví houby jedovatosti. Kdepak. Jedy v muchomůrce zelené jsou natolik odolné, že je nezničí ani var nebo smažení. A co je na tom nejhorší? Když už ji někdo sní, první problémy se ukážou až za několik hodin, to už ale jed koluje v těle. Proto berte houbaření vážně - do košíku dejte jen ty, které opravdu znáte jako své boty. Nejste-li si jistí, radši se zeptejte znalce.